Název obce v okrese Kolín může na první pohled připomínat souvislost s otráveným masem které mohl nějaký nepřítel políčit na dávné osadníky této vsi. Není tomu tak. Jde o složeninu podstatného jména „maso“ a staroslovanského slovesa „jiesti = jíst“.

Vesnice za své pojmenování vděčí oblibě tamních obyvatel v pojídání masa, což bývala v dávných dobách záliba na vesnici nepříliš obvyklá a nevídaná. Maso bývalo spíše svátečním pokrmem a mnohem častěji byste v jiných obcích a osadách ve středověku narazili na vesničany pojídat ochucené kaše na obilné bázi. Může to znamenat, že tamní obyvatelé si mohli „zabíjačku“ dovolit častěji než v okolních obcích? Je to možné. Všimněme si v blízkém i vzdálenějším okolí našich Masojed několika obdobných složenin v názvech obcí. Geograficky nejblíže leží Kozojedy (v Čechách pět obcí), dále Konojedy (v Čechách dvě obce) a nejdále u Sázavy leží Mrchojedy. Můžeme se setkat také s názvem Srnojedy (okres Pardubice) nebo Kurojedy (místní část města Bor v okrese Tachov). Všechna tato jména odkazují na pojídání jistého druhu masa – kozího, koňského, srnčího, kuřecího. Nejhůře na tom byli osadníci v Mrchojedech, kde tamní konzumovali zkažené maso. Vraťme se ale k našim Masojedům. Tvar názvu se od středověku výrazně nezměnil, pouze se liší zápis závislý na gramatické zdatnosti písaře: Massoged (1342), Masogied (1392), Massogedy (1542), Masoujedy (1579), Masogedy (1654) nebo Masojet (1764-1767).

Pokud se zaměříme na nejstarší písemnou zmínku o obci, ve Státním oblastním archivu v Třeboni se dochoval pergamen z 25. ledna 1342 vydaný v Praze a opatřený velkou jezdeckou pečetí českého a polského krále Jana Lucemburského. Král tehdy daroval rytíři a leníkovi Hronovi z Masojed (MASSOGED) za vykonané služby v ušlechtilé manství Novou Ves (dnes Nová Ves II u Českého Brodu) se všemi užitky včetně dědičné krčmy (hostince). Léno chápejme jako jistý druh užívání a správy královského majetku. Nicméně by mě zajímalo, jak se na darovací listinu tvářil biskup Jan z Dražic, jemuž Nová Ves patřila jako jedna z nemovitostí biskupského panství (distriktu) k biskupovu Českému Brodu. Musela se do majetku města vrátit, protože se mezi jeho nemovitostmi roku 1382 opět vyskytuje. Další leník jménem Jan z Masojed (snad syn nebo jiný příbuzný) držel o 18 let později Masojedy i sousední Doubravčice, ale pouze do 16. června 1360, kdy obě vesnice prodal mindenskému biskupovi Dětřichovi z Portic pro nově zakládaný klášter ve Skalici u Kouřimi (dnes Klášterní Skalice). Císař Karel IV. obě prodávané vesnice zbavil manského závazku, aby je klášter mohl užívat jako dědičný majetek a volně s nimi nakládat. (pokračování příště)