Název městyse v okresu Praha-východ (městysem od 1497) je ženského rodu (ta Škvorec), ale používá se většinou v rodu mužském (ten Škvorec) a tak je i vnímán.

Jeho původ můžeme dohledat v dnes neexistujícím osobním jménu Škvor, což byl patrně lokátor vyslaný šlechticem, mající za úkol připravit podmínky pro založení vsi nebo dvora. Název tedy označoval Škvorův dvorec = Škvorec.

Ve starých knihách se dochovala slovanská pověst či spíše lidová etymologie od Václava Hájka z Libočan ze 16. století, vztahující se k roku 859 našeho letopočtu, kdy kouřimský kníže Krasník údajně dobyl dvory Drastinu, Škvoreč a Zidomíř pražského knížete Neklana. Mladší příběh z roku 885 dokonce zmiňuje osoby Škvora a Škramíka, jmenované pražským knížetem Hostivítem do funkce hejtmanů vojsk, vyslaných do bitvy proti kouřimskému knížeti Mstibojovi. Vojska se utábořila v prostoru mezi Viticemi a Kouřimí, odkud obléhala kouřimské hradiště. Slovník Josefa Jungmana z 19. století dokládá, že se podstatné jméno škvorec s malým počátečním písmenem v rodu mužském používalo ve dvou případech. Jednak tvar vycházel ze staročeského tvaru škorec, jímž byl označován pták špaček obecný (sturnus vulgaris) a jednak se jím také označovaly hlísty – tykevní nebo tykvovití, pijaviční červi. Neměli bychom opominout ani škvora obecného (dermaptera), což je členovec z říše hmyzu typický pro klíšťkovité štěty na konci zadečku, jemuž se říkalo ve staročeštině ucholák a moravsky pískavka.

Podíváme-li se na historické jádro městyse, tvoří ho původně dvě samostatné a dnes urbanisticky provázané části – ostrožna s hradem, podhradím, dvorem a hospodářským zázemím, založenými ve druhé polovině 13. století a velkoryse prostorná a do oblouku stočená plocha dnešního Masarykova náměstí oddělená potokem, vymezená s největší pravděpodobností až po povýšení na městečko Škvoreckými z Klinštejna a v důsledku potřeby nového prostoru ke konání výročních trhů, rozvoje obchodu a dalšího vývoje městečka. Z písemných pramenů známe řadu zkomolenin názvu, závislých na sluchu a gramatické zdatnosti písaře při zanášení názvu do písemností: Swrcz (1385), Skuorcz (1386), Skorcz (15. století), Schkworit (17. století), Schoanecz (18. století), Sleworez (1773) až po Škvořec (19. století).

Nejstarší písemná zmínka o Škvorci pochází ze 14. července 1279, kdy číšník královny Kunhuty Domaslav ze Škvorce (SQUORZ) se třemi černými kůly ve znaku společně s vladykou a sousedem Bohuslavem z Hory (Horka, na pečeti Monte) s havranem ve znaku připojil svou pečeť k listině řešící spor Půty ze Mšena a Rýzmburka s kanovníkem Vyšehradské kapituly Velislavem o rozdělení vsi Kostelce nad Ohří (Kyrchs). V rámci dohody měl vesnici Kostelec užívat doživotně Půta. Jeho manželka Eliška však měla jednou ročně kanovníkům a duchovním připravit pokrm, při mši za zemřelé zapálit 24 svíček a jako obětinu darovat denár. Se zněním dohody mezi kapitulou a Půtou souhlasilo sedm Půtových synů. Zakladatel škvoreckého hradu (hradem poprvé 1397) Domaslav se ve své kariéře vypracoval až na post jednoho z deseti purkrabích Pražského hradu. Patrně za věrné služby v královských i dvorských službách mu byla vykázána ostrožna a příslušné pozemky k výstavbě šlechtického hradu, který se nestal královským lénem ale zůstal v dědičném majetku Domaslava. Domaslav měl dceru, který strávila převážnou část života v klášteře sv. Františka (Anežském klášteře).

Nedílnou součástí Škvorce je od roku 1961 místní část obce Třebohostice, jíž bude věnován samostatný díl. Na dnešním katastru Škvorce se však v prostoru mezi křižovatkou historických cest u barokní sochy sv. Donáta a mezi zatáčkou silnic Škvorec-Přišimasy vymezenou staletými lipami vyskytovala středověká obec Křimín, jejíž nejstarší písemný záznam pochází z roku 1318 tvarem TRZIMYNA, která byla v majetku Přibyslava z Křimína a z Šelmberka. Od 80. let 14. století patřila ves ke Škvorci, ale během 15. století byla přidělena k tvrzi Hostyni u Úval. Poslední zmínka o této vsi pochází z roku 1542 a roku 1560 již nebyla v majetku Hostyně uvedena.