Název obce v okresu Kolín je od 18. století vysvětlován jako prostá složenina slov Hrad Ešín, označující mytologický knížecí hrad.

Původcem této mylné domněnky byl hradešínský farář Jan Antonín Novák (1765), jemuž se při sepisování dějin farnosti zalíbil příběh u Bartoloměje Paprockého (1602) převzatý od Václava Hájka z Libočan (1541) o jakémsi hradu, který měl být postaven roku 753 našeho letopočtu (na Hradešíně) knížetem Nezamyslem na počest právě narozeného syna Mnaty. Dostavěný hrad získal název Sedešín a kníže jej opatřil polnostmi, aby byl zajištěn dostatek chleba pro hradní posádku. Pověst se ve skutečnosti geograficky vztahuje k výkladu vzniku Zelčína, místní části obce Hořín v okrese Mělník. Vžila se však souběžně i na Hradešíně a podporovala ji skutečnost, že kostel sv. Jiří s rotundou a samostatnou zvonicí s hradební zdí ještě na přelomu 19. a 20. století připomínaly na stromů prostém kopci návštěvníkům, turistům i spisovatelům zdálky hrad. Původní pojmenování vesnice však znělo ve středověku Radešín a pocházelo z osobního jména Radesja – Radeša, což mohlo odkazovat na jméno lokátora nebo zakladatele, majícího za úkol osídlit nejvyšší bod mezi Prahou a Kolínem nebo postavit kostel sv. Jiří.

Nejstarší písemná zmínka o Hradešíně není klasickou pergamenovou listinou opatřenou voskovou pečetí, jak bychom si mohli představovat, ale stručným záznamem v rukopisné knize obsahující rejstřík papežských desátků z května roku 1352: „RADESSYN 21 grossos“. Záznam nepřímo dokládá existenci kostela, fary a také přítomnost nejmenovaného plebána – kněze, který odváděl z farního místa na Radešíně 21 grošů papežského desátku, čili desetinu z příjmů radešínské farnosti. Z vybraných desátků si český král Karel IV ponechal 2/3 z příjmů a jen 1/3 byla zaslána papeži Klementovi VI. do Avignonu v jižní Francii. I přesto, že se jedná o stručný záznam v rukopisné knize, originál této knihy je uložen ve fondu Metropolitní kapituly u sv. Víta v Archivu Pražského hradu jako jeden z nejvýznamnějším pramenů středověké církevní historie. Z písemných pramenů známe několik zkomolenin a proměn názvu, závislých na sluchu a gramatické zdatnosti písaře při zanášení do písemností: Radossin (1358), Radyossyn (1367), v Radušíně (1491). S tvarem Hradešín se setkáváme poprvé ojediněle roku 1418 a od 18. století se užívaly střídavě oba názvy. Na podnět Ministerstva vnitra ČSR byla roku 1921 během sčítání lidu obec vyzvána, aby si z názvů Radešín a Hradešín zvolila k užívání jediný. Obec se rozhodla, že zůstane u novějšího tvaru, protože Radešínů v Čechách existovalo více a tím došlo k úřednímu ustálení na Hradešín.

Přesto, že nejstarší dochovaná písemná zmínka Hradešín zmiňuje poprvé v polovině 14. století, zmiňuje ho tak jako mnoho jiných obcí jako existující vesnici. Románská rotunda kostela sv. Jiří na Hradešíně však písemnou zmínku dalece předbíhá. Stáří rotundy historici umění datují do 1. poloviny 12. století, a to do rozmezí let 1115 – 1125. Kostel byl na nejvyšším místě mezi Prahou a Kolínem postaven jako samostatná dřevěnou palisádou opevněná pevnůstka a jeho původní podobu tvořila románská rotunda s apsidou (výklenkem pro oltář). Kostel mohl být využíván jako soukromá kaple blízkého hradu ve Škvorci. Vesnice se podle mého názoru pod kostelem na Hradešíně utvořila až s odstupem času (i století), její historická náves v podobě zrcadlově přetočeného „L“ neodpovídá žádnému obvyklému rozložení středověkého jádra vsi (okrouhlice).